Dějiny a historie

Cicero

Po Marcu Aureliovi nastoupil v roce 180 na trůn jeho syn Commodus. Ten byl však v roce 192 zavražděn na příkaz senátorů, kteří už nadále nebyli schopni snášet tyranii.

Po smrti Commoda byl Pertinax vyzván aby nastoupil na trůn. Ten neváhal a provolání císařem přijal.

Pertinax nebyl císařem dlouho, po 87 dnech vlády byl zavražděn vojáky, kteří nebyli spokojeni s jeho vládou. Po smrti Pertinaxe si koupil vládu u vojáků Didius Julianus. Didius Julianus byl zavražděn na příkaz senátorů v červnu 193. Císařem byl po jeho smrti zvolen Septimus Severus, zakladatel severovské dynastie.

Severovská dynastie

Septimus Severus byl prvním římským císařem pocházejícím z Afriky a jeho vláda trvala celých 18 let. Za jeho vlády se stala říše opět stabilní, ale také začala růst moc armády.

Příslušníci Severovské dynastie vládli v Římě s roční přestávkou (217-218) až do roku 235.

Po smrti Septima Severa v roce 211 n.l. převzali moc jeho synové Marcus Aurelius Severus Antoninus (Caracalla) a Geta, mezi kterými už léta panovalo napětí a po převzetí moci se ještě více prohloubilo. Nakonec Caracalla svého bratra zabil a stal se jediným císařem. V roce 212 uskutečnil dvě významná opatření: zahájil stavbu lázní Thermae Antoninianae (Caracallovy lázně) a vydal slavný edikt Constitutio Antoniniana, ve kterém bylo umožněno všem svobodným mužským obyvatelům římské říše získat římské občanství. Caracallovy lázně měly za úkol získat císařovu oblibu u lidu a zajistit si jejich přízeň. Stavba lázní byla dokončena po čtyřech letech a celý komplex byl dostavěn za vlády posledního císaře severovské dynastie Alexandra Severa. Vláda císaře Caracalla skončila v roce 217, kdy byl zavražděn vojáky. Po smrti Caracalla se dostal na trůn prefekt pretoriánů M. O. Macrinus, který nebyl s dynastií Severovců nijak spřízněn. Macrinus byl císařem pouhý rok, neměl podporu velké části veřejnosti, vypuklo povstání legií a v roce 218 byl zavražděn. Po smrti Marcinuse se stal císařem Varia Avita Bassiana, který byl vydáván za Caracallova syna (jeho příbuzenství s dynastií bylo však jen velmi vzdálené). Po zvolení převzal Bassianus jméno Marcus Aurelius Antonius, ale do historie se zapsal pod přezdívkou Heliogabalus (Elagabal). I přes zpočátku velmi dobré přijetí se nakonec císař ocitl v nemilosti, především díky zavádění východních obyčejů a zvyklostí. Heliogabalus přišel o život během nepokojů v roce 222 a novým císařem se stal jeho bratranec Alexandr Severus. Alexandr Severus vládl Římu 13 let a po celou dobu byl pod vlivem své matky. Jeho politika nebyla příliš úspěšná a narážela na odpor především u armády. Po dvou marných válkách proti Sásánovcům a Germánům byl nakonec v roce 235 nepokojenými vojáky zavražděn. Tím skončila vláda Severovců a a začalo neblahé období vojenských císařů.

Vojenští císařové

Během toho období se na trůně během 49 let vystřídalo celkem 25 císařů. Všichni se vlády zmocnili vojenským převratem a období vlády všech bylo ukončeno vraždou. Toto období je v dějinách známé jako krize třetího století. Nepřetržité občanské války, vzpoury a vraždění císařů oslabilo obranu říše natolik, že se stala bezmocnou vůči útokům nepřátel. Vojenští císařové se museli bránit před útoky Germánů, ničivými nájezdy Gótů na Balkáně a v Řecku i v Malé Asii. Gótové vydrancovali Alamani, Gálii a Itálii. Nejtěžší boje v tomto období se však odehrály s novoperskou sásánovskou říší na východě. Období vojenských císařů skončilo v roce 284, kdy se císařem stal Diocletianus.

Tetrarchie („čtyřvládí“)

Období jeho vlády je charakterizováno centralizací a byrokratizací říše. Diocletianus vytvořil nový systém vlády zvaný tetrarchie = spoluvláda čtyř císařů. Spoluvládci mu byli Maximian, Constantinus I. a Galerius. Důvodem vytvoření toho systému byla snaha zabránit zmocnění se vlády velitelům pohraničních armád a také proto, že nebylo možné udržet stát pouze s jedním vládcem.

Císař Diocletianus provedl kromě reformy státní správy, reformu armády a nechal nastavit nevyšší možné ceny. Nebral ohledy na senát, obklopil se obrovským císařským dvorem, byl neomezený a nechal pronásledovat křesťany, které považoval za neloajální vůči říši.

Když v roce 305 odešel Diocletianus do ústraní, zhroutil se celý systém tetrarchie a vypukly občanské války. Až v roce 306 byl prohlášen za císaře Konstantin Veliký (Constantinus I.). Konstantin přijal křesťanskou víru a v roce 313 vydal edikt, který zajišťoval toleranci křesťanství. Nechal v Římě vystavět i kostely a baziliky. Významným krokem tohoto panovníka bylo v roce 331 rozdělení říše na dvě části (západní a východní) a císařské sídlo přemístil do Byzance (Konstantinopole).

 

Constantinovská dynastie

Po smrti Konstantina Velikého v roce 337 se o vládu v říši svedl boj mezi jeho syny. V roce 340 se opět stal jediným vládcem v říši Constantinus II., v roce 361 jeho bratranec Julianus, který se pokusil o návrat k pohanství a po jeho smrti se v roce 363 stal císařem Valentinian I, který se o vládu podělil se svým bratrem Valensem.

Když byl v roce 378 Valens zabit v bitvě, nastoupil na trůn Theodosius, který byl posledním císařem celé říše. Po jeho smrti v roce 395 byla říše rozdělena mezi jeho dva syny – Honoria, který vládl Západní říši a Arcadia, kterému byla svěřena Východní říše.